Moje SRDCE je od mala velmi ZVÍDAVÉ. Chtěla jsem vždy VŠEMU ROZUMĚT. Doma mi to nebrali. Ale kupodivu jsem nejvíce narážela ve školách. V institucích, kde mají zvídavost podporovat, jsem věčně ležela učitelkám v žaludku: “Takhle to prostě je… neptej se na blbosti”. Takový vysvětlení mě sice umlčelo, ale nikdy mně neodradilo ve snaze všemu porozumět (broukům, kytkám, vesmíru, lidem, Bohu…). Zkoumala jsem racionalitou a tam, kde přemýšlení nestačilo, snažila jsem se rozumět pocitem a rozvíjet intuici. A tak postupně pojímat víc a víc schémat a hypotéz o jevech ve světě a navzájem je propojovat.
Moje srdce je také odjakživa velmi CITLIVÉ. Takže utrpení ve světě bylo pro něj vždy náročné zvládnout. Bohužel jsem ještě k tomu byla vychovávaná jako správná “HODNÁ HOLKA“. Takže nejen, že jsem vše (i utrpení druhých) hodně cítila. Ale ještě jsem za něj přebírala odpovědnost. Často jsem tak své srdce ždímala až do úmoru. Některým lidem to pomohlo, a někteří vedle mě zpohodlněli. Nakonec jsem se ale nezničila a ani jsem své srdce neuzavřela k necitlivosti, ale postupně jsem se naučila odhalit schéma hodné holky, vnímat sebe a nastavovat si své hranice. K tomu jsem dospěla i díky STUDIU PSYCHOLOGIE. Toto studium bylo…
Moje SRDCE je od mala velmi ZVÍDAVÉ. Chtěla jsem vždy VŠEMU ROZUMĚT. Doma mi to nebrali. Ale kupodivu jsem nejvíce narážela ve školách. V institucích, kde mají zvídavost podporovat, jsem věčně ležela učitelkám v žaludku: “Takhle to prostě je… neptej se na blbosti”. Takový vysvětlení mě sice umlčelo, ale nikdy mně neodradilo ve snaze všemu porozumět (broukům, kytkám, vesmíru, lidem, Bohu…). Zkoumala jsem racionalitou a tam, kde přemýšlení nestačilo, snažila jsem se rozumět pocitem a rozvíjet intuici. A tak postupně pojímat víc a víc schémat a hypotéz o jevech ve světě a navzájem je propojovat.
Moje srdce je také odjakživa velmi CITLIVÉ. Takže utrpení ve světě bylo pro něj vždy náročné zvládnout. Bohužel jsem ještě k tomu byla vychovávaná jako správná “HODNÁ HOLKA“. Takže nejen, že jsem vše (i utrpení druhých) hodně cítila. Ale ještě jsem za něj přebírala odpovědnost. Často jsem tak své srdce ždímala až do úmoru. Některým lidem to pomohlo, a někteří vedle mě zpohodlněli. Nakonec jsem se ale nezničila a ani jsem své srdce neuzavřela k necitlivosti, ale postupně jsem se naučila odhalit schéma hodné holky, vnímat sebe a nastavovat si své hranice. K tomu jsem dospěla i díky STUDIU PSYCHOLOGIE. Toto studium bylo…
…velmi popisné. Měla jsem přístup k HODNĚ TEORIÍM o různých psychických jevech. A také dost prostoru o nich PŘEMÝŠLET A DEBATOVAT, což mně v porozumění pomáhalo a také mě to bavilo.
PRAXE ale byla horší. Čím vice zkušeností jsem měla, tím víc mi bylo jasné, že se současným stavem zdravotnictví ani některých neziskovek prostě NESHODNU. Vím, že jsem pro taková pracoviště moc extrémní a naivní. “Takhle to přece nejde dělat”, poslouchala jsem věčně. Ale já pro svou práci potřebuji víc… víc respektu pro lidi, víc individuálního přístupu, méně vyhoření… Bylo tedy jasné, že je na čase PRACOVAT NA SEBE.
V průběhu času jsem také navštěvovala DVA VÝCVIKY. Ve směrech: PCA- Na osobu zaměřený přístup a Gestalt. V obou se ze mě snažili udělat univerzálního terapeuta, toho konkrétního směru, ale já jsem víc potřebovala ROZVÍJET SVÉHO “VNITŘNÍHO TERAPEUTA”. Když si představíte, že výcviky jsou bábovičky, tak každý výcvik vytváří hodně podobné bábovky – hodně podobné terapeuty.
Já však potřebovala najít si vlastní tvar. Takže když jsem v obou směrech nabrala, co mi mohly předat a odešla jsem bez možnosti nazývat se terapeut… (holt jsem jen psycholog). Zato jsem ale našla svůj vlastní tvar – svůj vlastní přístup. PŘÍSTUP VNITŘNÍCH ČÁSTÍ, který se inspiroval celou mojí studijně zvídavou cestou, ale i samotnými klienty v mé psychologické praxi.
Tak a tohle dělám ve své PSYCHOLOGICKÉ PORADNĚ – PSYCHOLOGIE LIDSKY, která si tak krásně sedí v centru Prahy, už přes deset let. Je to krásná práce a můj SPLNĚNÝ SEN. Klienti mě pořád rozvíjejí a já se snažím být nejlepším možným průvodcem na jejich různorodých cestách. Zdá se Vám to jako zazvonil zvonec a pohádky je konec? Ale to není konec.
Moje srdce víc a víc toužilo po rozšíření. Zatoužilo po umění a po tom být vidět i online a rozšířit poradnu z “já” na “my”. A tak vznikl projekt ZA SRDCEM.
Takže TVOŘÍM a učím se uspět zase od začátku. Začalo to nevinně. Napsala jsem začátek příběhu a dala ho přečíst Tamaře. A její nadšené srdce mně povzbuzovalo v tom svůj příběh psát dál a dál. A také mi pomohlo najít pasáže ,které jsem psala ve flow a které jsem jen tlačila k dokonalosti. A tak KNIHA pomalu rostla.
Pak jsem chtěla dát knihu ilustrovat, ale zjistila jsem, že bych ilustrátorovi jeho práci záviděla… Rozkryla jsem své pocity, přestala jsem hledat ilustrátora a intenzivně jsem se vrátila K BARVÁM A K MALBĚ, kterou jsem vždycky milovala.
I má práce v poradně po deseti letech volala o vylepšení. Toužila jsem být VÍCE VIDĚT A SLYŠET než “jen” na individuálních sezeních. A přála jsem si také sdružovat podobně smýšlející lidi a inspirovat je na jejich cestě. A protože to Tamara cítila podobně, spojili jsme síly a zkušenosti a zútulnily poradnu, a vytvořily komorní workshopy a rozvinuly PRÁCI VE SKUPINÁCH. Ale projekt Za srdcem není jen podnikatelský projekt s jasně odškrtnutelným cílem. Je to živá upřímná cesta za našimi srdci. Uvidíme, kam nás ještě zavede.
Vždy jsem měla ODVÁŽNÉ A NEZDOLNÉ SRDCE. Když jsem si myslela, že je něco správně, tak jsem do toho prostě skočila. Bojovala jsem a neřešila, jestli to zvládnu nebo jestli se to vyplatí. Bohužel jsem ale od malička byla učena NEVĚŘIT SVÉMU CÍTĚNÍ, ale věřit autoritám. “To přece nebylo tak hrozný. Jiný jsou na tom mnohem hůř, takže mlč. Ty jsi dobrá teda, to je hloupý. Tohle si nemůžeš dovolit říct…” poslouchala jsem, když jsem se pokoušela vyjádřit. A tak jsem začala věřit, že moje cítění prostě není dost dobré, ale že když se budu hodně snažit, možná jednou bude. Celé své silné srdce jsem tedy nastavila na BOJ PRO “MOJE” AUTORITY.
Ale jak asi tušíte, nedopadalo to dobře. Nejdříve jsem bojovala za mámu, pak za mé manipulativní partnerky a šéfové, daleko poté také za manipulativní terapeutku, až jsem nakonec skončila v sektě. Vždy odhodlaná, že tentokrát určitě zabojuju tak, abych skončila jako rovná s rovným ke své autoritě. Pokaždé mě ale mé autority začaly srážet. Později jsem zjistila, že jim nikdy nešlo o to mně posílit. Vždy když jsem povyrostla, tak jsem byla ponižovaná nebo vydíraná vinou či studem, abych se zase zmenšila a byla “poslušný voják” pro jejich hru. Celou dobu nešlo o moje posílení, ŠLO O…
Vždy jsem měla ODVÁŽNÉ A NEZDOLNÉ SRDCE. Když jsem si myslela, že je něco správně, tak jsem do toho prostě skočila. Bojovala jsem a neřešila, jestli to zvládnu nebo jestli se to vyplatí. Bohužel jsem ale od malička byla učena NEVĚŘIT SVÉMU CÍTĚNÍ, ale věřit autoritám. “To přece nebylo tak hrozný. Jiný jsou na tom mnohem hůř, takže mlč. Ty jsi dobrá teda, to je hloupý. Tohle si nemůžeš dovolit říct…” poslouchala jsem, když jsem se pokoušela vyjádřit. A tak jsem začala věřit, že moje cítění prostě není dost dobré, ale že když se budu hodně snažit, možná jednou bude. Celé své silné srdce jsem tedy nastavila na BOJ PRO “MOJE” AUTORITY.
Ale jak asi tušíte, nedopadalo to dobře. Nejdříve jsem bojovala za mámu, pak za mé manipulativní partnerky a šéfové, daleko poté také za manipulativní terapeutku, až jsem nakonec skončila v sektě. Vždy odhodlaná, že tentokrát určitě zabojuju tak, abych skončila jako rovná s rovným ke své autoritě. Pokaždé mě ale mé autority začaly srážet. Později jsem zjistila, že jim nikdy nešlo o to mně posílit. Vždy když jsem povyrostla, tak jsem byla ponižovaná nebo vydíraná vinou či studem, abych se zase zmenšila a byla “poslušný voják” pro jejich hru. Celou dobu nešlo o moje posílení, ŠLO O…
…JEJICH MOC. A já v tomto začarovaném kruhu jen obměňovala obsazení role. A víc a víc se vyčerpávala.
Díky bohu je moje srdce odmala též hodně SVOBODOMYSLNÉ A NADĚJEPLNÉ. Vždy když jsem zase s další autoritou narazila a zderchávala se z vyčerpání a zklamání, odcestovala jsem. V různých zemích se mi lépe dýchalo a hledala jsem náhled. Někde hluboko uvnitř jsem cítila, že to přece může jít líp. Že ty situace a vztahy přece můžou dávat smysl. Po jedné obzvláště náročné eskapádě jsem si na cestě do Santiaga přiznala, že se moje vztahy opakujou. Uvědomila jsem si, že je správné tomu porozumět. A tak moje nezdolné srdce dostalo jiný úkol. POROZUMĚT svému ZAČAROVANÉMU KRUHU a VYMOTAT SE z něj.
I do tohoto úkolu se pustilo s vervou. Nejdříve jsem prozkoumávala klasickou cestu a i díky této motivaci vystudovala na ERGOTERAPEUTKU. To mi ale nestačilo.
A tak jsem začala navštěvovat nepřeberné množství různých SEBEROZVOJOVÝCH KURZŮ a sbírat tam střípky puzzlíků, k tomu, abych tomu konečně porozuměla. Nejvíce na mé cestě mi pomohl VÝCVIK RODINNÝCH KONSTELACÍ, kde jsem mohla konečně PLNĚ VIDĚT svoje prvotní zpochybnění od rodičů. Postupně jsem rozkrývala, jak hodně mě zpochybnění ovlivňuje a kde všude se spouští můj začarovaný kruh.
Moje srdce pocítilo touhu vše to ZPRACOVAT a konečně se plně osvobodit. Tak začala moje práce s emocemi a dávnými zážitky, které mi ovlivňovali současnost. Projít touto cestou pro mě bylo velmi náročné a využila jsem všechny znalosti, které jsem do té doby o psychice nasbírala (studium, kurzy, výcvik). Také mi dost pomohl Klářin PŘÍSTUP VNITŘNÍCH ČÁSTÍ a její podpora. Bylo to temné období. A nakonec jsem cítila silnou potřebu dát si nové jméno, a tak se zrodila Tamara. Ta, která se cítí tak svobodná, jako když cestuje. Ta, která poslouchá a věří svému srdci a dokáže rozlišit mezi člověkem, který ji posiluje a tím, který se ji snaží shodit, aby poslouchala.
Svoje zkušenosti předávám už řádky let v malých SEBEROZVOJOVÝCH SKUPINÁCH. Také jsem začala PSÁT SVŮJ PŘÍBĚH. Nejdříve jako autoterapii, později se ale začal formovat v knihu, která má za cíl podpořit, inspirovat a dodat naději těm, kteří jdou podobnou cestou. Poslední dobou se hodně otevírám všemu, co jsem měla posloucháním “blbých” autorit zakázané a zavřené. Znovu jsem našla svou LÁSKU K HUDBĚ a obecně k TVOŘENÍ, třeba videí a textu písní.
Stejně jako Klára jsem ale začala toužit po rozšíření své praxe a společně jsme vymyslely (no tedy spíše srdcem objevili) PROJEKT ZA SRDCEM. Je mým splněným snem společně OSVOBOZOVAT DALŠÍ LIDI z jejich začarovaných kruhů. A sdružovat je tak, aby se necítili na této náročné cestě sami.
Každá psychika má zdravé jádro a každý člověk má hodnotu, jako lidská bytost.
Každé srdce umí najít cestu za svým zdravým středem. Někdy jen potřebuje oporu a zorientování od druhých.
Lidské rozhodnutí je jedním z nejsilnějších hybatelů. Každý člověk má v tom, co si vybírá velkou moc a to nejen ve své psychice ale i ve svém okolí. (Ať už si vybírá vědomě nebo nevědomě.)
Věříme v jednotu, vesmír, Boha...prostě, že nás něco přesahuje ať už to nazveme jakkoliv. A že na této úrovni je "vše v pořádku".
